6 vět, kterými způsobíte grafikovi srdeční arytmii

13. 2. 2019 / Interní Redaktor

Fakt se o ně trochu bojíme. Jednou se nám nepodaří je resuscitovat – ani kafem, ani bleskurychlým výsadkem pro sladkosti do nedaleké cukrárny, ani vlídným slovem. Když grafici slyší od klienta následujících šest vět (nebo si je přečtou v e-mailu), ocitají se na pokraji infarktu.

1.      „Ty obrázky vám posílám ve wordu.“ To je velmi častá praxe. Klient pošle fotky vsazené do wordovské stránky, domnívaje se, že se dají použít jako tiskový podklad. Je to velký omyl – fotka umístěná v dokumentu Word postrádá vlastnosti, které jsou potřebné pro její kvalitní vytištění. Přitom není nic snazšího než fotky poslat jako přílohu v e-mailu nebo prostřednictvím např. Úschovny, pokud mají větší datový objem. (Podobná oblíbená varianta existuje ještě s PowerPointem – když to vypadá v té prezentaci tak skvěle, musí to přece být dostačující i pro grafika!)


2.      „Stáhněte si fotky z našeho webu, na monitoru vypadají moc dobře!“ Míněny jsou tím samozřejmě fotografie použité pro webovou prezentaci, nikoli kvalitní fotografie uložené v sekci „Pro média ke stažení“ (to by bylo něco!). Je pravda, že na monitoru vypadají téměř všechny fotografie dobře, to však ještě neznamená, že budou vypadat dobře v tisku. Chybějí jim totiž důležité vlastnosti, které tiskový podklad musí mít – správné rozlišení (minimálně 300 dpi), dostatečná barevná hloubka atd. Říká se sice, že papír snese všechno, v tomto případě to však určitě neplatí.


3.      „Ty návrhy titulní strany jsou sice pěkné, ale chtělo by to ještě něco… no prostě něco…“ Situace jako z pohádky O chytré horákyni, která dostala zadání: „Běž tam, nevím kam, přines to, nevím co.“ Grafik vyvíjí maximální snahu, aby navrhl to, co se klientovi bude líbit. Když se mu to podaří, má z toho radost. Většinou se to povede na první či druhý pokus, jsou však případy, že to pořád není ono. Pak je potřeba ze strany klienta konkrétnější nasměrování, co se mu líbí, co se mu nelíbí a kudy se ubírat. 


Recept na správnou obálku si přečtěte TADY.


4.      „Toho textu víc nemáme, musíte si s tím nějak poradit!“ Roztomilá věta, nad kterou si rve vlasy nejen grafik, ale i editor či redaktor zodpovědný za obsah zakázky. Zákazník poslal 500 znaků textu a chce z toho udělat dvoustranu (pro kterou potřebujete alespoň 4500 znaků plus zajímavosti v boxu) – co teď s tím? Nastavit velikost písma jako bukvy do dětského slabikáře a zbytek doplnit fotkami (samozřejmě kvalitními)? Bude to vypadat hrozně. Po několika zoufalých telefonátech pak klient ještě pár odstavečků dodá, případně je ze sebe vypotí výše zmíněný redaktor, zatímco čas vyhrazený zakázce vesele ubíhá. Nakonec dvoustránka dopadne výborně, jen srdeční chlopně grafika i redaktora vykazují zvýšené opotřebení.


5.      „Budu vám průběžně e-mailem posílat opravy a připomínky.“ Mnoho e-mailů = grafikova smrt. Pokud klient při nalezení každé chyby ihned odesílá e-mail s opravou, je to cesta „do pekel“. Nejenže se s tímto systémem dá spousta věcí přehlédnout, ale je to i velmi časově náročné, a to nejen pro grafika, ale i pro samotného klienta. Nejlepší způsob je v klidu si připomínky shromáždit a pak je v jednom e-mailu kompletně odeslat. Samozřejmě se vždy stane, že se najde chybka dodatečně a opravuje se později. Bývá také zvykem provést první a druhou korekturu. Ale to zdaleka není totéž jako posílat každou opravu zvlášť.


6.      „Já vím, že už to je finální PDF, ale ještě to neviděl pan ředitel, a taky Pepík, Blažena a Mařka.“ Poté, co jsme se probojovali celou zakázkou a v tiskárně již čekají na tisková data, místo schválení finálního PDF se rozjede další kolo korektur a připomínek. Časopis je kompletně zalomený, texty usazené – a panu řediteli se nelíbí to a ono a Pepík, Blažena a Mařka si k tomu také řeknou svoje. Redakce i grafik se s tím samozřejmě pružně vypořádají a vše je nakonec hotovo včas. Jen večer před zrcadlem si každý z členů týmu pomyslí: „Zase mám o pár šedivých vlasů víc…“