Grafik a korektury aneb HON NA ŠOTKY

20. 2. 2019 / Interní Redaktor

Pozorovat zpovzdálí hon grafika na korektury, to je někdy (při vší úctě k práci kolegů) jako dívat se na akční horor. A někteří klienti jako by se báli dost rádi. A tak posílají další a další úpravy – přijdou desítky e-mailů oprav už opraveného a přečteného. Copak grafik. Ten nakonec vždycky přežije, my se o něj postaráme. Ale jak v té smršti uhlídat, aby nezůstala v časopisu chyba?

Nikdo nechce mít ve firemním časopisu chyby. A stejně se občas stane něco fakt děsivého:

 

Jako například, že na titulní stranu místo Bedřich Smetana: České humoresky, pronikne: Bedřich Smetana: „České humoserky“. To se fakt stalo. A ačkoliv ne nám, dokážeme si představit, jak se to asi mohlo semlít.

Humoresky byly původně úplně v pořádku a prošly několikrát očima korektorky přesně podle harmonogramu. I korektorky mohou udělat výjimečně chybu, to se stává. Ale tentokrát to tak nebylo. „Humoserky“ se zrodily zásahem klienta do časopisu na poslední chvíli, kdy už rotačka v tiskárně hladově řvala. Firma si ale přála ještě „doladit“ titulní stranu, kterou už schválila, vznikl nesmrtelný překlep a škodolibě se usadil na titulce.

 

V polovině 15. století vynalezl pro Evropu Johannes Gutenberg tiskařský stroj. Aby vytiskl jednu stránku, musel celý text vysázet písmenko po písmenku. Od té doby se v sazební práci knih a magazínů mnohé změnilo, ale jednu věc mají dnešní grafici s Gutenbergem společnou: pořád má každá litera svoje místo a rozhození zlomu při korekturách je vlastně to samé, jako byste Gutenbergovi všechny litery vysypali na zem. Nebo mu do sazečského stroje aspoň pořádně „drcnuli“.

 

Dnes už samozřejmě neumisťujeme na stránku písmenka literu po liteře, většinu udělá za grafika program. Po cestách, které pro písmena vytvoří, se text postupně vlévá do předem připravených odstavců a sloupců. Jenže, jak už bylo řečeno, program to dělá automaticky a při nalévání může dojít k chybám, například v dělení slov na konci řádku.

 

Kde se berou šotci?

Proto pokaždé, když se mění zlom (přidávají nové věty, vyměňují nebo přidávají obrázky), musí grafik znovu zkontrolovat, zda se všechna písmenka „nalila“ v pořádku. Když grafik kouká do textu a celkového zlomu osm hodin denně (a někdy podle potřeby i déle), mohou být pečlivé oči grafika unavenější než oči dítěte poté, co úspěšně prolistovalo kompletní antologii sebraných obrázků „Kde je Waldo?“. A je tedy pro něj pořád těžší a těžší ve zlomu chyby hledat. Nastupuje korektorna.

 

Korektorna podchycuje nejen gramatické chyby, ale i důkladně kontroluje, zda jsou dodržena všechna ostatní pravidla zlomu. Kroužící coby káně nad zlomeným textem se střemhlav vrhá po každé nic netušící sazečské chybičce, která v textu je. A pak to vrací zpátky grafikovi, aby chyby opravil, což grafik udělá. Tímto postupem se pravděpodobnost výskytu „Walda“ rovná prakticky nule.

 

Problém ovšem nastává ve chvilce, kdy se do textu po jazykových korekturách sahá. Když se tam přidává další text nebo mění podklady. To se písmenka opět začínají přelévat a vytvářejí skulinky, jimiž dovnitř vleze „Waldo“ vedoucí si i kamarády šotky a jiná stvoření, která ve zlomu mohou udělat neplechu. Grafik má stále unavené oči, protože do stejného textu zírá už třeba týden, a v korektorně nemají čas, protože jim tam čeká na čtení celá kupa dalších magazínů.

 

Jak šotky vyhubit

V Klientských titulech Mladé fronty je work-flow nastavená tak, aby se minimalizoval výskyt chyb na nulu. Základem je včasné dodání všech podkladů a textů. Texty, dosud nezlomené, odchází na první korekturu. Poté se text umístí na stránky, společně s obrazovým materiálem, a pošle se klientovi k první kontrole. Klient si svůj titul prohlédne a připomínkuje ho. Když to udělá, pošle to zpět Klientským titulům a ty jeho připomínky zanesou. Poté časopis pošlou klientovi podruhé. V této části by si klient měl kontrolovat zejména to, jestli byly připomínky správně zanesené. Pokud nebyly, upřesní své požadavky a pošle zpět. Klientské tituly je opět zanesou a pošlou jednak klientovi k finálnímu schválení, jednak do korektorny, kde si text znovu přečtou. Teď už by měl být celý zlom ve fázi, kdy ho klient pouze odsouhlasí, což znamená dvě věci: a) redakce po předchozím připomínkování správně změny zanesla, b) klient již nic nového nepřidává, protože případnými úplně novými změnami ohrožuje precizní práci korektorek a vystavuje klientský magazín nebezpečí, že se tam nějaký ten šotek přece jen dostane.

 

Proto je důležité zmíněný pracovní postup dodržet. Přesvědčit se při prvních a druhých korekturách, jestli je tam všechen materiál, který tam chceme mít. Jestli jsme spokojení s tím, jak ten text leží a běží. Protože pouze pak má cenu zlom posunout ke korektorně a jenom bez dalších zásahů má práce korektorek skutečně smysl.

 

P. S.: Budeme radši, když naši grafici budou lovit pokémony v parku než znovu a znovu možné chyby na PC. Oni nám pak kromě jiného i tloustnou.